Pokus s Twinery

Pozor - jedná se o nestoudnou sprosťárnu, která 100% urazí vaše cítění a nikdo by jí neměl číst.

https://drive.google.com/file/d/0B8CX1GZRU2SSWmtWR1VkcnNndzA/view?usp=sharing

Typogotchi

Jsou mrtvá, všechna jsou mrtvá.
A co tamagotchi?
Je mrtvý, všechna, všechna jsou mrtvá!
A psací stroj? Ten přece nemůže bejt mrtvej!
Je mrtvej, všechna jsou mrtvá, Dave!

Některá média jsou mrtvá. Co kdyby ale psací stroj a tamagotchi mrtvé nebyly?
A co líp: Co kdyby se spojily v jedno a zachovaly si ty nejlepší funkce?
Přesně nad tím jsme přemýšleli na minulé hodině nových médií.

Stojíme si za tím, že by to byl geniální přístroj.
Psací stroj s prvky tamagotchiho. Nebo tamagotchi s prvkem psacího stroje, záleží na preferenci.
Byl by to virtuální společník, jako tamagotchi. Jen by byl trochu méně skladný, protože by jeho součástí byla QWERTZ klávesnice, skrze kterou by se s ním komunikovalo. A samozřejmě tiskárna.
Nemuseli byste mu uklízet hovna ani házet míček, ale vedli byste s ním rozhovor jako se svým kamarádem. Nebo nadřízeným. Nebo členem rodiny. Nebo dopisovacím přítelem.
Společník by byl totiž poháněn umělou inteligencí, díky které by s vámi mohl inteligentně komunikovat.
K tomu by sbíral v reálném čase data na internetu - trendy, zprávy, události, objevy, stav trhu.... Konverzace by proto byla vždy jiná.
Navíc by se stále učil z toho, jak si s ním píšete.
Navíc by naučené trendy všechny Typogotchi sdílely v reálném čase mezi sebou a váš přístroj by se tak učil i od všech ostatních majitelů ostatních přístrojů.
A teď ta nejzásadnější funkce: Veškerý vámi a Typogotchim napsaný text by se ihned tiskl (psací stroj!) a mohli byste si ho schovat.
Bylo by přeci zajímavé vidět, o čem jste se před rokem bavili a sledovat, jakým směrem se posunula vaše interakce. Zavzpomínat si, jaké tehdy byly trendy...

Ježíš.

StuNoMe. Vizuální kultura. Šlerka. Meditace. Poslední večeře.
Jo.

Úkol zněl jasně: přečíst si v Bibli popis poslední večeře, pak si zkusit meditaci Ignáce odkudsi a zaznamenat výstup. Tím má být popis situace, který ale bude zachycen jednotlivými smysly.
Je to prý z důvodu odproštění se od konsenzuálních halucinací, kterými jsme prosyceni.

Oukej.
Klídeček, tma, uvolnění a rande s Ježíšem při jeho posledním dlabanci, proč ne.

17Večer pak přišel Ježíš se Dvanácti. 18Když byli za stolem, Ježíš uprostřed jídla řekl: „Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.“
19Zdrceni se jeden po druhém začali ptát: „Snad ne já?“
20„Je to jeden ze Dvanácti,“ řekl jim, „ten, který se mnou namáčí ruku do mísy. 21Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
22Když jedli, vzal chléb, požehnal, lámal a dal jim ho se slovy: „Vezměte, to je mé tělo.“ 23Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něj všichni.
24Tehdy jim řekl: „To je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé. 25Amen, říkám vám, že už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho budu pít nový v Božím království.“ 26A když zazpívali žalm, vyšli na Olivetskou horu.”
Myslím, že asi každý nejprve vidí profláklý obraz Da Vinciho.
Velká místnost, Ježíš uprostřed, 12 vlasatejch mániček kolem.
Díky knihám Dana Browna vím, že jeden vypadá jako holka, protože je to prý Máří Magdalena.

V textu se mluví o chlebu a z obrazu si pamatuju, že talíře byly poloprázdné. Asi zrovna nebyla úroda, skot jim pochcípal na slintavku s kulhavkou, nebo to prostě mělo vypadat, že Ježíš jedl střímě.

Oukej.
Pryč s těmihle obrazy. Začněme s jednotlivými smysly a zkusme se odprostit od všeho, co zatím o situaci vím z jiných zdrojů a budeme se soustředit jen na text a zachycení smysly.

Chleba. Musel vonět a křupat, protože tehdy měly kůrku. Nemusel to být bochník, mohla to být placka.
Plod vinné révy. Asi červené. Ale to je vlastně jen na obrázcích. Mohlo být i bílé.
Jeden z dvanácti prý zradí. Jidáš se asi zkouší tvářit nenápadně, překvapeně, nebo kouká do země a dělá, že nic. Možná, že si drží kapsu, aby mu v ní nechrastily jeho stříbrňáky.
Je zachyceno pouze málo slov Ježíše. Večeře musela trvat dlouho. Byly celou dobu jinak ticho, nebo pouze ostatní slova nebyla zaznamenána? Jestli Jidáš vyprávěl o svých včerejších radovánkách v posteli s paní Jidášovou, autor by nejspíš popis diskrétně vynechal. Představoval bych si to nějak takhle: "Hej zlato, koukej! Vydělal jsem si 30 stříbrných, už bude dobře! Zuj mi boty, shoď halenu a doprovoď mne na lože!"
Ale zpátky k večeři.
Musela to být velmi chudá večeře, nijak dlouhá. Mohlo to být v domě, ve stanu, u ohně venku, v hostinci. K jídlu mohlo být kromě chleba i maso, ovoce, zelenina, ryba, kaše...
Jsem nevěřící, takže si představuji normální dialog 12 členů sekty, během kterého vůdce Ježíš zmínil, že se bojí o život a že ho možná někdo z přísedících zradí. Postěžuje si, jak je mu líto, že už se po smrti nenapije vína. Nadává, že zrádci by se raději vůbec neměli narodit.
Potom všem nabídl i trochu svého chleba a vína jako symbol.
A nakonec se šli projít na kopec.